Toulá spolu se svým psem a sbírá inspiraci k tvorbě. Bývalá duchcovská novinářka, publicistka i neúnavná aktivistka v boji za záchranu krušnohorské krajiny i památek, Věra Bartošková, vydala jedenáctou sbírku poezie. Nazvala ji Sépiový zátah. K dotazům, jaký význam má zvolený název říká: „Na tohle já neodpovídám, protože to je každého věc, jak pojme básně. Abych je někomu polopaticky vykládala, to se ani nemá. Jinotaje, které v tom jsou, by si měl každý zpracovat sám.“
A bílá
Proč slepci
vládnou jasnozřivostí
a ostrozrací
holdují bludům
neomylnosti
v slepých uličkách
bílá zčerná
šedá
schramstne všechno
Křest sbírky Sépiový zátah
Když vznikne kniha, má být pokřtěná, aby se lépe odrazila na cestu ke svým čtenářům. Všemu, co jeho jest. Aneb jak kdysi upozornil moudrý Miroslav Horníček: „Knihy mají své osudy a své životy. Hynou nezájmem čtenářů.“ Vzbudit zájem o novou knihu není proto ani tak věcí marketingu, jako rodičovskou povinností autora k literárnímu potomkovi. I z toho důvodu se v sobotu 7. října konal křest Sépiového zátahu. V úžasném a inspirativním prostředí atria duchcovského muzea, kam někdy sama utíkám nabrat pozitivní energii a které k podobnému „zneužívání“ vřele doporučuju.
Nemám lehký básničky
Do atria dorazily zhruba dvě desítky lidí a vytvořily příjemnou komorní atmosféru. Prezentace sbírky se ujala autorka společně se zpěvákem a kytaristou Danem Lepším, který její básně zhudebňuje a se kterým tvoří uměleckou dvojici Nesourodí. Věra Bartošková v úvodu vystoupení prozradila, že zhudebněné básně z nové sbírky ještě nezná. „Těším se, Dane, co uslyším. Jediné, co mohu říct, že žasnu. Já nemám básničky lehký, čtivý, nemám ty hodně vstřícné, lidové a ty ses do toho přesto pustil. To je velká odvaha.“
Bez názvu
Plovoucí
domek mě nese do dalekých
krajin
vůně sakur
plovoucí
ledovec v mořských proudech
oceánu
polyfonií
Jim Morrison v sukni
V průběhu křtu na sebe Věra s Danem prozradili, jak své nesourodé duo dali dohromady. „My jsme s Danem diametrálně odlišní,“ začala Věra. „Já bych dokonce řekla záporně kladní, jedno kdo a z jaké strany se to vezme. Je až neuvěřitelné, že tahle dvojice vznikla. Rodina Lepších je tak stmelená, ale různorodě, že…“ Dan její vyprávění zastavil. „Řeknu to stručně. Dostal jsem od paní Věry péefko. Někam jsem ho zašantročil. Po nějaké době jsem ho našel, přečetl a řekl doslova: Ta baba, to je Jim Morrison v sukni. Líbil se mi její styl a rozhodl jsem se z toho udělat písničky.“
Byly to pěkný časy
„A co se týče té nesourodosti,“ pokračoval Dan se smíchem, „když už se tu proprala moje rodina, což mimochodem se sbírkou vůbec nesouvisí, na obecním úřadě na nás ještě dodnes vzpomínají. My jsme se na kulturní komisi uměli s Věrou tak krásně pohádat, tak na sebe zařvat, že na to nejde jen tak zapomenout. Zkrátka, bylo to krásný. Byly to pěkný časy.“
Ztrácíme se
Krajina bezedná
a přece sama v sobě
ztracená
Kam schovám se v krajině
nekrajině
…?
Absence scénáře atmosféru podpořila
V akusticky dokonalém prostředí muzejního atria pak Věra Bartošková předčítala básně a Dan Lepší je hrál a zpíval. Absence scénáře, nahodilost a občasné dohady, co se bude číst dál, jestli to nebo ono, vystoupení oživily a neučesanost dodala celému křtu příjemně rozevlátý nádech. Akce nabídla publiku poezii, hudbu i humor. Což vzhledem k pojetí tvorby Věrky Bartoškové, kde se objevují hluboké myšlenky a významy, působilo v přitažlivém kontrastu jako svěží ventil. Publikum si antré dvojice skutečně užívalo.
Cokoli
Zrádné
inferno si zabírá
větší
a hlubší prostor
cokoli
ve skafandru brázdí
vesmír
A leť…
Sbírka Sépiový zátah v sobotu roztáhla křídla a vzlétla na svoji pouť za čtenáři. Nabízí poezii, která se významově dotýká ostrovů, co nosíme někde v sobě, světů, které rotují kolem nás. Kontrastů a sil, které formují svět, vztahy, naše pocity i reakce. Poezie bez obalu, servítků a zbytečných slov. Dopřává myšlenky, po jejichž přečtení budete cítit zvláštní zklidnění emocí, pulsující krve, bušení srdce. Budete nehybně držet knihu, dívat se do neurčita a čekat, až vámi vzkazy vetkané do jednotlivých básní zcela prostoupí.
Věra Bartošková
Narodila se v Praze v roce 1946. Od roku 1975 žije v Duchcově. Sépiový zátah je její jedenáctou sbírkou poezie. Knihu vydala Severočeská knihovna v Ústí nad Labem, graficky ji zpracovala a vytiskla ústecká společnost Jiří Bartoš – SLON, ilustrace jsou dílem výtvarníka Jana Součka a vydání knihy podpořilo Město Duchcov. Pokud vás zajímá více o Věře Bartoškové, rozhovor s ní si můžete přečíst TADY.
