Řeka. Pojem, který u vodáků aktivuje přimhouření očí, nepřítomný pohled do dálky, bezděčný úsměv a neovladatelnou touhu odrazit konečně od břehu. K tomu, aby se odrazili, se musí ale řeka nejprve odemknout.
A to má své zákonitosti.
Nemůžete je jen tak obtancovat.
Navléct si kvádro a tvářit se, že jste v obraze.
Pobořit přehradu a zvednout prostředník.
Ani kouřový signály nebo bubny – nene. To nefunguje.
Řeka se fakt odemyká.
Klíčem.
Zeptejte se vodáků, co v sobotu odemkli Bílinu ve Lbíně.
Když vodáci odemykají řeku
V sobotu 25. března se do Lbína pod malý historický most, který se klene nad říčkou Bílinou, sjeli vodáci. Už po dvaadvacáté, aby tady, věrni tradici, odemkli řeku nové sezóně. Nevěděla jsem přesně, kde budou. K mostu mě dovedl smích, halekání a cinkání lahví. Víte, on je Lbín jinak poměrně tichou dědinou, znám to tady. Nedaleko pleju záhony. Takže každé neobvyklé mihožení většího počtu lidí tu zaznamenáte už zdálky. Stačí se jen na chvíli zastavit a zaposlouchat…
- To od tebe není hezký, žes to vypil sám.
- Tak ještě jednou. Který blázni s náma dnes jedou na vodu? A kolik bláznů z těch bláznů, co jedou, tam bude dnes spát?
- Kam jsem dal to pivo? Do sebe, chlape, do sebe.
- Pořádáme i dětskou vodu a pak ještě dědskou.
Každoroční sraz, na který přijíždějí vodáci dokonce až z dalekého jihu, pořádá Vodácký spolek Voda a rum Teplice. „Letos odemykáme řeku po dvaadvacáté a náš spolek slaví navíc dvacáté výročí od svého založení,“ pochlubil se předseda spolku Standa Galík. Ten měl mimochodem neustále napilno a taky ho bylo všude plno. Zásoboval příchozí i ty, co už dorazili a čekali, až budou moc zase vyjet na vodu. Zásoboval všechny pivem, dobrou náladou, tričkem s logem spolku, plecháčkem nebo odznáčky s upomínkou na letošní odemykání.
Kolem organizace je spousta práce
„Já, přesto, že jsem předseda vodáckého spolku, letos na vodu nepojedu. Musím zajišťovat organizační záležitosti okolo. To je strašně starostí. Nedělám si srandu, nesměj se. Pokaždé jim nakoupíme nějaké pivo, rozdáme odznáčky, trička, přípravíme místo pro táborák a přespání. Chceme, aby si to užili, aby se cítili dobře a aby každý měl nějakou upomínku,“ reaguje Standa na dotaz, kde nechal loď.
Stejně jako on nevyjede letos na vodu například ani Martin Štěpánek. Ten přišel kamarády jenom pozdravit a před sebou tlačil kočárek s malou dcerkou. „Letos bohužel nemůžu. Mám tu dvě děti, takže příště. Až bude lepší počasí, pojedu s tou starší.“ To bude poprvé, co nepojedete? „Asi jo. Jo, to bude poprvé.“ A s úsměvem dodal, že je sice smutný, ale nějakým způsobem si to určitě příště vynahradí.
Dorazili vodáci až z jihu Čech
- Otec k synovi: Honzíku, pojedeme celou dobu vedle tebe. Nebuď nervózní, nebo se uděláš a budeš mokrý.
- A žádnej strach. Na trase jsou jenom tři třímetrový jezy.
- Kdo ještě nemá triko? Á ty… – Stando, ten je odtud, místní. Ten s námi nejede. Ty bys za chvíli voblíkl celou vesnici.
Tradičními účastníky odemykání Bíliny jsou manželé Rychtárovi ze Strakonic, kteří do Lbína dorazili s jezevčíkem Bohouškem. Josef Rychtár zavzpomínal: „Když to tady před dvaceti lety začínalo, tak tu bylo 6 lidí. Na druhým ročníku se jich už sešlo dvanáct a od toho následujícího roku se počet vodáků stále pohybuje kolem těch tří desítek. My sem jezdíme skoro každý rok, protože je tu pokaždé skvělá parta lidí. Užíváme si to tady.“ Otočí se k jezevčíkovi: „Běž se vyčůrat, Bohoušku. Víte, on loď hrozně miluje a bojí se, abychom mu s ní neujeli.“
Moc se s tím klíčem neseznamuj
Akce byla naplánovaná na 11. hodinu. Jeden z vodáků mi v půl dvanácté, na dotaz kdy to konečně začne, lakonicky odpověděl: „Tohle je klasická voda. Dlouhý čekání. Na všechno.“ Tak jo. Čekala jsem a nenudila se. Poslouchala jsem hlášky, narážky, vtípky, statečně jsem s ostatními diváky na mostě mokla a připadala si jako ve společnosti lidí, které někdo vystřihl z filmu Rozmarné léto. Báječně obyčejně a povzneseně zároveň.
Kolem 12. hodiny přinesl Standa Galík konečně velký, symbolický klíč s barevnými střapci. Spolu s Afrem a ostatními zamířili ke břehu. Čest odemknout řeku dostal letos Afro, který musel po kolena do studené vody. No, ne, že by jihnul dojetím. Nejásal, ale prý to nebolelo. „Hele, moc se s tím klíčem tam v tý vodě neseznamuj, a dej ho sem,“ ukončil rázně celou slavnost Standa Galík. A bylo odemčeno…
Chlapi, už přijíždějí důchodci z Kotvy Braník.
- Ne, díky. Teď bych si dal pivo. Rum jsme už měli cestou.
Po slavnostním aktu postupně dorazili do Lbína i vodáci, kteří vyjeli na řeku z Bíliny. Prý míří dál na Ústí a Trmice. Celkem se tu sešly téměř čtyři desítky účastníků. Podle Standy Galíka pojedou všichni nějakých 22-30 kilometrů. Kam? „Kousek za Sezemice na Prvok. Tak říkáme louce našeho kamaráda. Tam uděláme táborák, budeme opékat vuřty, povídat si, zkrátka se bavit…“
Tak ať vám neprší a mějte se fajn. A co se vlastně přeje vodákům?
„No, my si přejeme Vodě zdar a rumu zvlášť!“
