O projektu

Krupská ulice, Teplice

V Krupské ulici odstartovala v roce 1990 moje novinářská dráha v redakci tehdejšího Týdeníku Směr. Zhruba tři roky jsem tloukla prsty do psacího stroje, takže si občas připadám jak novinářská vykopávka. Později jsme začali objevovat nekonečné možnosti počítače. Za týdeník a pak i deník Směr jsem kopala šestnáct úžasných let. Dostala jsem možnost poznat skutečné profesionály: Miladu Berkovou Laďku Richterovou, Pavla Biedermanna, Zdeňka Traxlera, Olinu Tušicovou a taky korektorku Luisu Rohanovou. Luisa byla nevšední člověk. Dařilo se jí například přesvědčit moje ego, že chyby jsou člověčí přirozeností. Učila mě pokoře stejně intenzivně jako zásadovosti a brát ohledy na lidi, co jsou taky jenom lidi.

Na fotografii vlevo je vchod, kde sídila redakce Týdeníku Směr. Později jsme se přestěhovali do Kapelní ulice, kde bylo víc místa, více klidu, více mladých holek ze zdrávky pro potěchu očí pánů redaktorů a taky jen pár kroků do Konibaru. (Mimochodem, takovou skvělou držťkovou polévku už nikde nevaří.) Celé redakci velela právě Luisa, která nás s něhou sobě vlastní a láskou téměř mateřskou nazývala redakčním ksindlem. Byly to skvělé časy, úžasná doba a já budu napořád nekutečně vděčná za možnost být toho všeho součástí.