Kniha o Dubí se křtila v Modrodomě. Bouchlo i šampaňské

DUBÍ – V dubském Domě porcelánu s modrou krví skrápělo ve čtvrtek 7. dubna šampaňské obálku nové knihy o městě. Křtila se v pořadí už pátá publikace o Dubí. V lecčems docela jiná než ty předchozí. Vlastně, tentokrát tvůrci připravili pro čtenáře překvapivě jiné, příjemně silné a voňavé kafe.

Knihu vydalo Město Dubí, zpracovala ji společnost ALWAC a autorem textu je Rostislav Křivánek, spisovatel a novinář z Krásné Lípy. Ten, který knihy, vydávané obcemi a městy k posílení turistického ruchu a povědomí o tom, že někde nějaký puntík na mapě existuje, vynesl do roviny kvalitní beletrie.

Lepšího autora si Dubští nemohli přát

Znáte to. Nikdy si neodpustím dlouhé úvody, než dám prostor hvězdě večera. V našem případě hvězdě transferu mezi nebem a zemí, kde slova dostávají křída a nechávají nás vzlétnout k neředěné obraznosti a fantazii. (Už je to tu zas.) Rostislav Křivánek má dar formulovat myšlenky tak obrazotvorně a poeticky, že cokoliv od něj čtete, říkáte si pokaždé, prosím, prosím, jen ať to ještě nekončí.

Ostatně, přesvědčte se sami. Kupte si knihu, kterou Křivánek nazval Město Dubí – ve znamení dubu. Seženete ji v informačním centru (v dubském Modrodomě) za 290 babek. A hned vám bude jasné, co jsem tím úvodním emočním natřásáním chtěla říct.

Reportáž je složená z útržků myšlenek Rostislava Křivánka, dubského starosty Petra Pípala a Evy Helisové (společnost ALWAC), které na křtu zazněly. Doufám, že se mi jejich prostřednictvím podaří zdokumentovat atmosféru akce, ale především to, jak kniha přicházela na svět. Jak zvláštní, dlouhé a klikaté dokáží být cesty k finále, kterým je moment, kdy v ruce držíte první výtisk. Cesty, o kterých čtenář nemá ani páru, a přece v knize zanechají lehce snímatelné otisky.

Starosta Dubí, PETR PÍPAL

Tentokrát jsme chtěli knihu trochu jinou

První kniha o městě byla podle Pípala faktografická, financovaná z Evropských fondů na podporu rozvoje cestovního ruchu. Musela být tedy koncipována tak, aby vyhovovala podmínkám poskytovatele peněz. Ne tak docela proto splňovala očekávání, co do své čtivosti. 

Následně jsme vydali další tři publikace, na kterých začala naše spolupráce se spisovatelem Rostislavem Křivánkem a kde jsme už byli konkrétnější a čtivější. Knihy se postupně věnovaly historii lázeňství v Dubí, historii výroby porcelánu a historii našeho nádherného kostela Neposkvrněného početí Panny Marie.

Po deseti letech jsem řekl, že by bylo vhodné zase něco pro prezentaci města udělat a rozhodli jsme se vydat další knihu. Tentokrát ale trochu jinou. Poprosili jsme pana Křivánka, zda by se toho ujal. K naší velké radosti souhlasil a stal se autorem textové části.

Kniha o Dubí měla jít do prodeje už před Vánoci

Příprava knihy trvala rok a půl. Požádali jsme firmu Alwac, manžele Helisovi, aby se chopili fotografické části. Rok a půl se chodilo, fotografovalo, aby bylo z čeho vybírat, aby tam byly fotografie, zachycující charakter města a také ze všech ročních období.

V závěru příprav nás zaskočil covid. Došlo k omezování dodávek různého zboží. A když jsme si mysleli, že všechno máme, zjistili jsme, jak závislí jsme například na Číně. Měli jsme nádherný text, nádherné fotografie, a přišli jsme do tiskárny, kde nám řekli: Čína nedováží, nemáme na co tisknout. Když už bylo na co tisknout, tak zase nebyly fólie na lepení. Když jsme měli fólie na lepení, najednou nebylo lepidlo.

Vydání se tím pádem zpozdilo. Kniha byla sice hotová už v listopadu a my ji chtěli dát na trh před Vánoci, ale všechno se protáhlo až do března.

Chci moc poděkovat panu Křivánkovi, firmě Alwac a všem, kdo se na knize podíleli. I těm, kteří nám poskytli historické fotografie, dokumenty a materiály. Například Petr Fejfar nebo Jaroslav Knížek, Jiří Veselý a Regionální muzeum Teplice. Věřím, že každému, komu se tato kniha o Dubí dostane do ruky, udělá velkou radost. A já knize přeju, aby se líbila, aby našla své místo na trhu a hlavně ve vašich srdcích.

Autor, ROSTISLAV KŘIVÁNEK

Já trochu nevěřím svým očím, že tady zase po těch letech stojím. Nevěřil jsem tomu ani poprvé, když jsem tady vykopával tři první knížky do života. Víte, Dubí není láska na první pohled, to mi tedy věřte. Když jsem sem přijel podruhé, stál jsem na tom kruháku pod radnicí a nevěděl, kam jít, kam se vrtnout. Říkal jsem si: Tři knížky o tomhle městě? Možná článek, a kdoví, jestli.

Pak jsem přijel podruhé, potřetí a počtvrté. To město se vám zažere pod kůži. Je jako tříska. Ze začátku vás to trochu bolí a pak si na ní zvyknete a sžijete se s ní. Dokonce zjistíte, aniž byste věděli jak a proč, že jste se dostali do místa, kde byste klidně mohli i žít. Jako Děčínský rodák, mám ke Kruškám hodně blízko, ale v Dubí jsem před tím byl jen několikrát.

Připlouvaly ke mně příběhy

Řekl jsem si, tak pojď, zkusíš to. A v tu chvíli ke mně začaly připlouvat příběhy. Nejdřív příběh kostela, který je neuvěřitelný. A je to jeden z nejsilnějších příběhů. A kdyby se o něm natočil film, tak by to byl holywoodský blockbuster. Protože chlap, který se rozhodl, že převeze z Benátek přes Alpy na voze celý kostel a tady ho sestaví, to tedy pardón, ale tolik příběhů zase není.

Potom příběh Tschinkla, který tady vybudoval porcelánku. Druhý úžasný příběh. Příběh lázní, třetí… A tak jsem se zabral do těch příběhů, že mi vlastně nakonec bylo hrozně líto, když jsme skončili a ty tři knížky jsem odevzdal.

Zůstalo ale něco nedořčenýho

Přešlo pár let a najednou mi volá Eva Helisová, přijeďte do Dubí, je tady možnost vydat čtvrtou knihu. A to už jsem skákal do auta s velkou radostí. Protože jsem měl pořád pocit, že je ještě něco nedořčenýho, že by bylo neúplné říct, že tu jsou jen tyhle tři úžasné věci, lázně, kostel a porcelánka. Že je tady toho přece daleko víc.

Pan starosta mluvil o první knize Karla Vilíma. Ta kniha je výborná, ale jsou to spíš historická skripta. Je to hodně těžké číst. Jemu ale nešlo o to, aby to bylo kdoví jak čtivé. Chtěl navršit fakta, která dávají nějakou souvislost. A za to si ho hrozně vážím. Pro mě bylo těžké ten text vzít a zkusit s ním něco udělat. Tak jsem to nakonec celé roztrhal, rozcupoval a znova složil.

Zase mi to nedalo, zalezl jsem do archivu a objevil další, nové věci. Logicky, protože každý autor k tomu pokaždé přistoupí trochu jinak a v duchu své doby. Přece jenom doba, kdy to pan Vilím psal, byla trochu jiná, než je ta dnešní.

Strašně mě to bavilo a naplňovalo

Identita každého člověka je hodně daná prostředím, ve kterém žije. Vůbec nejvíc je daná místem, kde se narodil. Moje kamarádka jednou řekla nádhernou věc, kterou neustále opakuju dokola: „Člověk je jako strom. Jeho větve mohou dosahovat až přes oceán, ale kořeny má pořád na jednom místě.“ Takže, kdo se v Dubí narodil, tomu bude rozumět. Kdo se sem přistěhoval, ten tu identitu do sebe sál a vytvářel si k tomu městu nějaký vztah.

Poslední, co chci udělat, a teď mě nenařkněte z toho, že to je nějaký protekcionismus a že se tu snažím někomu nahrávat. Já to takhle mám. Za ta léta, co jsem na světě, hledám schopný lidi. Ne, že bych si je dával někam do alba, ale mám je v hlavě a velmi si jich vážím. Za posledních třicet let sbírám starosty, kteří pro své město něco udělali.

Mám jich docela slušnou řádku. Krásnolipského starostu Honzu Koláře, který je teď mým starostou, protože jsem se do Krásné Lípy minulý rok přestěhoval. Znám Jirku Kulhánka, kadaňského starostu, který udělal s Kadaní naprosto neuvěřitelnou věc. Pak mám tady Petra Pípala, který dokázal s Dubím udělat to, co udělal a myslím si, že když začínal, málokdo tomu věřil.

Není osamělejší kumštýř, než spisovatel

Chtěl bych poděkovat nejenom dubskému starostovi, ale všem těmto lidem, že na to nekašlou, že nerezignujou, protože rezignovat je strašně snadný. A že díky nim mohou vznikat nejenom takovéhle knížky, ale především to, o čem ty knížky jsou. To znamená, že jakkoliv ctí tradici, tak ta města rostou a stávají se fajnými místy pro bydlení. Bylo by moc dobře, kdyby na to lidé mysleli na podzim.

Hrozně si přeju, abyste tu knížku někdy otevřeli a řekli si: Tak pojď, Křivánku, ukaž… A pak jste jí třeba nemohli odložit. To je moje veliký přání.

Úplně poslední myšlenka: Není osamělejší kumštýř, než je spisovatel. My nemáme vernisáže, my nemáme premiéry, my nemáme nic z toho, co mají ostatní kumštýři. A když dopíšeme a odevzdáme knížku, tak sedíme doma, koukáme do zdi a říkáme si: Tak a teď si představ, jak paní Nováčková z Příbrami vzala tu knížku, otevřela a čte ji. My nemáme zpětnou vazbu. A proto všechna ta čtení a příležitosti, jako je dnešní křest, jsou pro nás moc vzácné.

Děkuji, že jste přišli.

ALWAC, EVA HELISOVÁ:

Chtěla bych poděkovat za příležitost, kterou naše společnost dostala. My pro město Dubí vydáváme už dlouho časopis Dubský zpravodaj a další materiály, za což jsme vděční. Když ale přijde taková zakázka, jako je kniha, pak to je vzácná a dlouhodobá příležitost, která nevznikne ze dne na den. Přemýšlíte nad tím a říkáte si jak to celý pojmete, abyste tu knihu udělali zase trochu jinak.

Cítila jsem, že to bude něco mimořádného

Moc chci poděkovat za seznámení s panem Křivánkem, protože jsme se nad tou knihou vlastně potkali poprvé, přestože jsem jeho tvorbu znala už předtím. Kniha vznikala v době covidu a mně, když mi pan Křivánek poslal první kapitolu knihy, přesto, že jsem v té době byla pozitivní, což jsem skoro celý život, ale tentokrát covidově, tak mi přinesla velkou radost.

Děkuji našemu grafikovi Lukáši Pippingerovi, který se té knihy graficky nádherně ujal. A připojuji se k panu starostovi s tvrzením, že až si poslechnete kapitoly, které pan Křivánek za chvíli přečte, dáte mi za pravdu, že je to něco mimořádného.

Doušky

Rádi bychom domluvili překlad knihy do německého jazyka, pokud bude na německé straně zájem například v komunitách vysídlených obyvatel města Dubí. Uvidíme. Možná to bude mít ještě pokračování i v zahraničí. (Petr Pípal)

Knížka by měla žít. Nejenom na nočních stolcích, v knihovnách a v regálech. Ale měla by žít i v Dubí. A jak ožije, to se nechte překvapit. (Rostislav Křivánek)

My jsme se ještě snažili dodat celkové grafice třešinku na dortu a dovolili jsme si udělat v knize pro čtenáře různá srovnání. Na čtyřech místech najdete pauzový papír, na kterém je konkrétní místo v určité době a na následující stránce, jak vypadá nyní. (Eva Helisová)

První vyhlídnutý dub byl na odbočce do Údolí. To by ale těm lidem, kteří tam bydlí, neudělalo radost. Hledali jsme v okolí a skončili ve mstišovské oboře. Je tam dubová alej od zámečku směrem do Dubí, kde jsou duby i 300 let staré. Vybrali jsme nádherný dub, který je vyfotografovaný na obálce i uvnitř knihy. Jak ale přišly za sebou ty dvě vichřice, vzal za své. Padl. Takže zůstal prakticky už jenom na té fotografii.

Kolem jsou ale také velmi krásné duby. Až dojde ke zpřístupnění obory v průběhu první poloviny příštího roku, otevře se cesta oborou až sem do Dubí a vznikne plánovaný vycházkový okruh. Tam bude lavička a symbolické pietní místo u dubu. Lidé budou mít příležitost projít se v nádherné přírodě a nasát jedinečnou atmosféru staletých stromů. Věřím, že to přinese městu další ozvláštnění a další příležitost pro jeho rozvoj. (Petr Pípal)

Stromy nejsou méně než lidi. Oni taky žijou a umírají. Mají to trochu delší než my a je hrozně hezké, když se předává štafeta vypravěče. Já doufám, že se bude předávat i štafeta takových posluchačů, jako byl pan Dalibor, který nás knihou provází. (Rostislav Křivánek)

Informace

Knihu Město Dubí – Ve znamení dubu vydalo Město Dubí v roce 2021 v nákladu 1000 výtisků, kniha má 168 stran. Autorem textu je Rostislav Křivánek. Použité fotografie a obrazové části publikace: Město Dubí, Státní okresní archiv Teplice, Regionální muzeum v Teplicích, Jiří Veselý, Petr Fejfar, Jaroslav Knížek a soukromé sbírky. Grafická úprava a sazba: ALWAC, a.s., Teplice, grafický návrh: Lukáš Pippinger.