Byla jsem v teplickém zámku na výstavě děl Cyrila Kubešky. Při odchodu jsem myslela na to, že bych se nechtěla dostat do jeho hlavy. Přitom jsem za sebou táhla vzpomínku z dávnověku, která se pevně držela futer dveří, ječela, že nikam nepůjde, protože právě našla místo, které je jí tak blízké a kce se cítí doma.
Dala jsem si slib, že napíšu něco veselého v kontrastu s tím smutkem, který autor trochu bezohledně narval bytostem do vínku. Nojo, ale zkuste to, když se vám ještě tři noci po zhlédnutí jeho děl promítá v hlavě fakt hodně divný film. Pohoda, humor a srandičky se v Kubeškovo světě moc nenosí.
Různé fáze vývoje
Cyril Kubeška své bytosti rozdělil podle etap jejich vývoje. Některé jsou v genesi mnohem dál než ty ostatní. Mnohé už uctívají kult zdobení ušních lalůčků a jiných částí obličeje. U dalších je zase patrný náznak dialogu. Tělo, jak postupně zjistíte, nemá u bytostí takovou váhu.
Kubeškovy postavy vzbuzují zvláštní pocity plíživého strachu. Když se ale nenecháte strhnout prvním dojmem, zjistíte, že ony samy jsou sevřené nekonečnou úzkostí. Jsou vyzáblé pobíháním po nocích a čekáním, jestli někdy dostanou šanci na věčné ustájení, na spočinutí a klid.
Kresby nejsou o moc přívětivější
Kromě objektů a fotografií jsou na výstavě zastoupené i Kubeškovy kresby. A jestli se domníváte, že si u nich trochu vydechnete, zapomeňte. Z postav náhodně vzniklých ze skvrn tančících kolem louží studeného světla, vás bude zábst na duši možná ještě víc. Tak, že možná bezděčně hlesnete: Zlatá Erbenova Kytice.
Když ale pobudete na výstavě déle, přijdete na to, že bytosti už dlouhá léta znáte. Vzpomenete si, jak jste je malovali jako děti. Jak jste je vůbec nepovažovali za strašidelné, ale byly jednoduše vaše. A přestanete na ně koukat s despektem nebo obavami. Možná ve vás dokonce rozehrají soucit a sympatie.
Nadechni se a uspořádej to v sobě
Cyril Kubeška přivezl do Teplic svět zhmotněných představ a strachů. V úvodu sice celkem lakonicky popisuje, jakou technikou vytvářel kresby a že bytosti jsou z klacků a papírové hmoty. Už ale ani čárka o tom, že do nich dokázal vložit všechno, co skrýváme někde v nekonečných hlubinách svého podvědomí. To, co s sebou vláčíme od chvíle, kdy jsme otevřeli oči a co nedokážeme opustit. A to ani tehdy, když se začneme bát sami sebe.
Výstava je v Regionálním muzeu v Teplicích do 7. dubna 2019
