V neděli 23. ledna, krátce po svých osmdesátých narozeninách, zemřel sochař, keramik a malíř Pavel Karták. (7.1. 1942-23.1. 2022)
Jeho žena, keramička Alena Marie Kartáková, byla do poslední chvíle s ním. Odešel v klidu a milovaný. Se svojí Alenkou ušel životem úctyhodnou cestu, která trvala déle než pět desetiletí.
V pátek 11. února se v kostele sv. Jana Křtitele na Zámeckém náměstí v Teplicích konala zádušní mše. Rozloučit se s krupským výtvarníkem, keramikem a sochařem přišla velká spousta lidí, příbuzných, přátel a známých. Přišli, aby vzdali hold umělci, člověku, příteli a podpořili v těžké chvíli jeho ženu.
Místo pro rekviem nevybrala Alena Kartáková náhodou. Jak nedávno přiznala, Zámecké náměstí oba milovali. Přirostlo jim k srdci. V oratoriu zdejšího kostela pořádali každoročně adventní výstavy, v teplickém muzeu navštěvovali výstavy svých přátel a uměleckých kolegů, prožili v historickém srdci Teplic nádherné okamžiky. Zámecké náměstí bylo jejich srdeční záležitostí.
Nechci lovit tuny vzpomínek a jitřit bolest.
Dovolím si jen jednu, k poslednímu setkání s Pavlem Kartákem.
Bylo to na výstavě Od Adventu k Masopustu, která se konala v oratoriu kostela na Zámeckém náměstí v prosinci roku 2020. Setkala jsem se s manželi Kartákovými krátce po zahájení výstavy, která se poprvé za 24 let konání musela obejít bez veřejné vernisáže. Bez přátel a známých, na které se Kartákovi pokaždé tolik těšili. Bez stisků ruky, bez objetí a bez přání k nadcházejícím svátkům, kdy vás oči toho druhého pohladí. Vernisáž se konala online. Vrcholila pandemie a veřejné akce byly zakázané.
Vyvstalá situace se na Aleně Kartákové podepsala. Vypadala unaveně a zmizel její obvyklý úsměv. Tenkrát mi řekla: „Letos je to smutné. Celá ta doba je smutná. Přemýšlela jsem, jestli výstavu dělat. Jestli jí nemám raději posunout do léta. Bojím se, aby sem lidi vůbec chodili.“
Přiznala, že se jí výstavu ani nechtělo zahajovat. A že má strach, jestli nepřijdou další nařízení a výstavy se pro veřejnost nezavřou docela. Každá z předvánočních akcí, které manželé Kartákovi připravili, znamenala neuvěřitelné množství práce. A bez přátel, bez lidí, bez publika se Alena Kartáková cítila mezi svými díly smutně a osaměle.
A tehdy Pavel Karták, který se snažil svoji ženu rozveselit, řekl: „To bude dobrý, Alenko. Tohle zvládneme. Zvládli jsme i jiné věci.“ A tak jsem ho v té chvíli zvěčnila…
Článek o adventní výstavě manželů Kartákových z roku 2020 si můžete přečíst tady.
PAVEL KARTÁK (7.1. 1942-23.1. 2022)
Sochař, keramik a malíř Pavel Karták byl rodákem z Jižních Čech. Narodil se 7. ledna 1942 ve Stříbřeci v okrese Jindřichův Hradec. Dětství prožil v Lomnici nad Lužnicí a už jako malý rád kreslil a maloval. Jeho otec byl holičem, kterého v Lomnici nazývali jako Kartáka-redaktora. Pro lidi psal dopisy na úřady a pomáhal jim vyřizovat úřední záležitosti. Za okupace žil ještě ve Stříbřeci, kde se manželům Kartákovým narodil i syn Pavel. A tam ke Kartákům chodíval i spisovatel Ivan Olbracht, který se ukrýval před nacisty.
Pavel Karták vystudoval kamenosochařství na střední uměleckoprůmyslové škole v Uherském Hradišti. Tady se seznámil se svojí ženou, Alenou Marií. Při jedné z výstav v téměř rodné Lomnici nad Lužnicí, v roce 2016, vzpomínal na to, že když se na uměleckou školu dostal, rozběhl se a radostně volal: „Já budu malířem, budu malířem!“
Studium v Uherském Hradišti v letech 1964 až 1968 ukončil diplomovou prací. V roce 1968 nastoupil na Akademii výtvarných umění v Praze, ale studia nedokončil. Z jižních Čech odešel se svojí láskou a manželkou, Alenou Marií, na sever, do Krupky. V letech 1980 až 1985 vyučoval výtvarný obor na LŠU v Teplicích (dnešní ZUŠ). Od roku 1989 byl členem SČVU a od roku 1990 UVU.
Výsledky své tvorby začal prezentovat už koncem 60. let na slavných teplických salónech. Rád se také vracel na jih Čech, kde vznikaly jeho uhrančivé krajinomalby a kde rovněž uspořádal několik výstav. V roce 2012 se ve spolupráci s Regionálním muzeem v Teplicích uskutečnila retrospektivní výstava k autorovým šedesátinám s názvem Kruh se uzavírá. Navazovala na výstavu v roce 2004, na které se Pavel Karták prezentoval poprvé nejenom jako sochař, ale také jako malíř. Veřejnosti v té době v retrospekci nabídl téměř šedesátku obrazů, plastik a kreseb ze své 40leté tvorby.
Stěžejní pro Pavla Kartáka byla ale sochařina a tvorba portrétních bust. Realizoval řadu děl pro veřejné prostory i interiéry v klasických materiálech jako byla kamenina, bronz, pískovec, porcelán a dřevo. V Ústeckém kraji můžeme najít řadu jeho realizovaných projektů. Například v Krupce Pannu Marii s lípou v kašně na bohosudovském náměstí, bustu Herty Lindnerové ve stejnojmenném parku v Krupce nebo památník obětem první světové války z roku 2010 na krupském hřbitově.
Zdroj: Regionální muzeum Teplice, Trebonsko.cz
